Doing just fine.

14. září 2018 v 2:07 | Me. |  Diary.
Ahoj,
už to zase bude chvíle. Pár věcí se zase stalo (wow, mám to docela překotný poslední dobou):
1. skončila jsem v dosavadní práci,
2. nastupuju do nové,
3. jedu na dovku!,
4. ana a uzdravování.

Asi je lepší to seřadit...

1. Dělala jsem v práci, kde jsem byla12 hodin na nohách. Málo jedla, hodně se hýbala. Musím říct, že se mi z toho dost zpevnila postava, což bylo super. Ale vzhledem k tomu, že mám doma malýho ďábla (resp štěně), je třeba myslet trochu ekonomicky. Zanedbávání mu nepomůže. Plus buzerace, naprostá katastrofa skrz zaučení, no... nedá se. Takže...

2. Nastupuju do nové. Je to něco, co bych chtěla v budoucnu dělat ve velkým, takže se to teď skvěle hodí. No, nebudu kecat, mám z toho trochu respekt. Trochu víc. Bude to hektický, a vzhledem k tomu, že mi na tom bude záležet, tak asi i trochu nervově vypjatější. Ale hej, třeba ne!

3. Jedeme na 4 dny, a těším se, jako malá. Je to snad poprvé, co nemám vítr ze svojí postavy. Prostě na to seru a pojedu si to užít!

4. Nooo... tak snažím se. Jím víc, potlačuju myšlenky, jde to den co den líp a líp. Cítím se zase víc plná života a můžu dokonce i sportovat bez té šílené únavy a vyčerpání. Skrz pocity toho, že jsem obří, mívám sem tam výkyvy. Ale hodně to redukuju. Plus jsem začala cvičit jógu.

Co se týče J., vzhledem k několika nedávným rozhovorům jsme udělali závěr (resp on), že děti nechce teď. Respektuju to. Ale když teď nebudou děti, tak bude kariéra, a děti pak až... někdy. Teď mám štěně, a děti jsou fuj.

Úplně nevím, co víc říct. Asi není už nic třeba. Tenhle článek mi stejně přijde úplně bezduchej.

Jen teda doufám, že se máte skvěle.
 

I chose to live.

1. září 2018 v 3:29 | Me. |  Diary.
No... jak se to vezme.

Koukám na moje starý fotky. Pak koukám na sebe. A říkám si... něco je špatně.

Ne, nevyžrala jsem se k tloušťce. Nevyžrala jsem se vůbec, ne na normální poměry. Ale na mě jo.

Někdy před měsícem a půl jsem se ptala : "Kdy nastává opravdový 'recovery' pro tělo?". Myslím, že mám odpověď. Myslím, že moje tělo je ready. Snažila jsem se vždycky předtím cvičit, a dělat to, a ono, a práci, a cvičení k tomu, a cosi kdesi. Jenže to nešlo. Ale teď... teď mám pocit, že už to jde.

Chci začít jet podle Peti Elblové. Taky si prošla PPP, ona nevím, co přesně měla, tušim záchvatovité přejídání, anorexie, bulimie, klasika. Nějak je mi to sympatický. Chci se do toho obout pořádně.

Chci si založit i nový blog, který bude čistě jen na to. Tenhle budu ještě pravděpodobně udržovat, ale... bude to prostě celkově založený na pozitivní myšlení a moji cestu za životem. Za skutečným životem, za láskou, radostí, mým snem, prostě... životem, jak má být.

Uvidím, jak to tak celkově bude, i s prací, i se cvičením, atd atd.

Ale teď vím jen to, že chci zase začít...

VOLÍM SI ŽIVOT.

XOXO

Pokud tohle je peklo, není to tak zlý.

17. srpna 2018 v 15:30 | Me. |  Diary.
Dnešej je velmi zvláštní.
Pořád se cítím šíleně uzavřená, ale nyní to přerůstá v něco víc. Neumím to pojmenovat. Neumím to popsat. Je to, jako klid po pěšině, bych tak řekla. Ticho před bouří... snad ale nic nepřijde.
Sem tam pociťuju nějakou emoci. Radost, smutek... strach, nudu. Ale jsem hodně znecitlivělá.

Včera jsem třetí den pila, a dnes to nebude jiné. Zítra oslava.

K J. něco příležitostně cítím. Ale jen záblesk. Jen, jako by mi chyběl, ale ten pocit je utlumený někde hluboko, hluboko pod hladinou oceánu. Jako vrak.

Dneska budu mít konečně telefon.

Mám chuť jet někam daleko. Hodně daleko... předaleko. Jen nevím, proč. Proč? Cítím se dobře. Asi. Tak... cítím se neutrálně. Proč mám tendence zdrhat? Kamkoliv. Možná se jet aspoň projet.

Včera opět b/p. Jako by to předevčírem nestačilo. Ship happens, i tak se miluju.

Musím jet vybrat dárek pro synovce. Kvůli zítřejší oslavě, kde bude i spousta jídla.

Je mi až tak divně, že to trochu bolí. Ale zas je to tak ztlumené, že nevím, co vlastně doopravdy cítím.

J. je po noční, a je mi jasné, že bude šíleně protivnej. Už teď je. Už teď píše divně. Doufám, že to ve mně nevyvolá nějaký pocity, protože by byly negativní.

XOXO
 


Volněji, že je toho šestnáctého asi...

16. srpna 2018 v 18:11 | Me. |  Diary.
Nevím, kam tohle zařadit upřímně. Dala bych to jak do deníčku, tak do jídelníčku. Nevermind...

Včera večer přijela N. s R. a malým R. Dali jsme několik ciderů. R. přivezl KFC, nejdřív jsem ho nechtěla, tak jsem ho nabídla J., jenže on odmítl. Pěkně mi tím potvrdil rezervaci na cestu do pekla ten den.
Stala se mi taky zvláštní věc. Zase jsem necítila žádné emoce, což trvá teda doteď. Přisuzuju to nedostatku spánku, za dva dny je to osmička cca, normálně spím aspoň 12-14 hodin. Vždycky je tam jakýsi záblesk, jako bych měla něco cítit - radost, nebo spokojenost, cokoliv -, ale ne.

Dneska to v práci docela utíká. Zase dělám fyzicky náročnější práci, mám ze sebe pak o moc lepší pocit.
Nestihla jsem snídat, jedla jsem za pochodu. Přijde mi to nejhorší. Přijde mi to, že jsem vlastně nic nesnědla, ale přitom jsem mělacelá 3 jídla už... katastrofa.
K snídani jsem měla rustikální šnek s olivou, šunku, eidam.
K obědu kuřecí prsa, zas pečivo, cherry rajčata.
Udělala jsem si i kafe, a teď před chvílí měla kus pečiva se šunkou, eidamem a cherry.


Rozbil se mi taky korzet, takže objednávám nový. Shit happens.

A dneska mi došel telefon! Jenomže byl na dobírku a já neměla hotovost. Safra no. Co se dá dělat, je na poště, vezmu si ho zítra. Fuck yeaaa... chtěla jsem černej, matnej, nakonec mám rose gold, protože ten, co jsem chtěla, neměli.

Jsem taky dost na vážkách. Jsem celkově šíleně mimo. Nejsem to ani trochu já, ale je mi to jedno... protože nic necítím. Shit happens. Bože.

Musím se ale přiznat, jak skvělý je to pocit, že je mi opravdu všechno tak krásně jedno. Je mi krásně. Krásně, krásně, krásně... krásně.

Mějte se taky krásně.
XOXO

Už je po půlnoci a já jsem stále naživu.

15. srpna 2018 v 1:08 | Me. |  Diary.
Dneska jsem si po dlouhé době udělala krásnej večer s jídlem. Nemyslím tím, že je krásnej kvůli jídlu. Je krásnej, protože já se tak cítím, protože je mi dobře, teda relativně. Trochu vidím výsledky mýho cvičení, takže spokojenost.
Všichni okolo mě prospívají, můj finanční příjem se neustále zvyšuje, jsem v bezpečí. I lidé kolem mě jsou ve finanční jistotě.
Už jsem fakt unavená, chci jít spát.
Korzet se mi rozbil, takže musím objednat nový. Aj... nevadí no.
XOXO

Fuck that day. Fuck that night. Fuck our anniversary. I hate it.

13. srpna 2018 v 12:19 | Me. |  Diary.
Včera byl šílený den.
Musím říct, že mě J. takhle moc nenaštval a zároveň nezklamal tak dlouho... možná snad nikdy.
Psal, jak se těší, až přijedu domů, že budeme spolu, kouknem na film. Měli jsme zároveň teda výročí, ale to neslavíme, jen to pomyšlení mi k celkové pohodě nedodalo.
Psala jsem mu, že půjdu ven se psem, umyju se a můžeme se kouknout na film a dát vínko.
Přijela jsem domů, udělala jsem vše, jak jsem mu psala, a chtěla udělat večeři. Opomíjím fakt, že jsem měla před sebou 4. dvanáctku v práci, a on se mi nenabídl s pomocí, nebo tak. Dělal si svoje. Trochu mě to nakrklo, protože po první směně jsem byla vzhůru do půlnoci, abych mu udělala jídlo do jeho práce. Ale dobře. To bych zkousla. Uběhla asi hodina a on furt nepřestal dělat, co dělal. Ani mi neřekl, že se na mě hodlá vysrat. Nic. Prostě beze slova. Tak jsem šla spát. To se ještě nasral, že ho ruším. Fakt mi to bylo líto. Probulela jsem těch několik desítek minut, než jsem usnula.
Pak mě měl probudit o půlnoci, že mělo něco být. Ale to taky neudělal. Probudila jsem se v jednu, zase jsme si vyměnili pár slov, a já si šla lehnout. Bulela jsem asi 3 hodiny.
Je mi na nic.
Ale aspoň nemám chuť jíst.
Uvidím, co dál.
XOXO

Long time no see.

12. srpna 2018 v 12:38 | Me. |  Diary.
Zdravím krásky,
hodně se toho událo. Myslím, že stejně nikdo na můj blog nechodí už dávno, ale to nevadí, aspoň to tu budu mít já.
Nicméně, stalo se šíleně moc věcí. Koukám, poslední příspěvek v říjnu.

Jde o to, moje kamarádky tenhle blog objevily, takže se nedalo sem chodit. Teď už jsem na tom trochu jinak, takže to obnovuji.

V zimě jsem skoro umřela. Nebudu to zaobalovat, fakt jsem byla skoro tuhá, a taky jsem si to moc přála. Měla jsemsice 52 kg, tzn BMI nějak 16,5, 17, ale srdce mi bušilo, když jsem vstala, takže jsem prakticky jen ležela. Odcházelo mi tělo. Taky jsem kvůli tomu ani nemohla do školy, nedodělala zkoušky, a skončila. Ve třeťáku.

Byla jsem na plastice nosu. Byl to začátek dubna. Jsem teď moc spokojená, nevracela bych to, přestože když jsem se upravila, ten předchozí nosík taky vypadal dobře.

Když jsem byla na Majálesu v květnu cca, potkali jsme se tam s přáteli od J. Ptali se ho, prý "Co jí je? Jí vůbec?". Můj vzhled byl všechno a zároveň nic, jediná uchopitelná věc v mém životě, jediná věc, kterou jsem řídila sama. Zároveň jakési potrestání. Měla jsem to a zároveň neměla pod kontrolou. Hodně jsem se řezala. Mám doteď jizvy na nohách. Občas se za to stydím, je to hodně čerstvá záležitost, koneckonců, necelý měsíc, dva, co jím takhle líp, a pořád to ve mně je. Hodně. Občas mě až překvapuje, jak moc. Ale je to mojí součástí.

Velkým mezníkem bych asi zvolila i potrat. Otěhotněla jsem, přítel mi říkal, jak moc to chce. Jenomže je to taky dítě, takže jakmile jsem mu to řekla, byl v šoku. A najednou si začal uvědomovat ty důležité věci, ty, které jsem myslela, že promyšlené má, o kterých jsem myslela, že ví, nad kterýma uvažoval. Ale ne. Chtěla jsem si to nechat, já jo. Ale kdybych to rvala na silu, nebyli bychom spokojení ani jeden, a dítě pravděpodobně taky ne. Takže jsem šla na potrat.

Teď chodím do práce, trochu nabírám, ale spíš jím prostě zdravěji a obyč porce. Pořád sem tam zvracím, ale málo. Nejím sladké, to si netroufnu, ani jiné nezdravé jídlo. Pořád žeru pudinky. Začala jsem i cvičit.

Pořídila jsem si psa, Huskyho. Je to můj miláček. Bydlíme teď s přítelem u mě na chatě, skvělé i pro nás i pro psisko.

Auto jsem konečně vrátila, cítím se čím dál tím víc svobodněji. Ještě s tou prací, už jen mít své bydlení. A na tom se pracuje.

S J. je to ale dobré. Dlouho jsem mu potrat zazlívala, ale to bylo kvůli mně. Bylo to ve finále mé rozhodnutí. On dělá, co mi na očích vidí. Kupuje mi, co může, dává mi, co může a co potřebuju. Jsem pro něj opravdu láska, to jsem ještě nikdy nezažila. V telefonu mě má jako 'Bohyně', pořád mě ujišťuje, jak jsem dokonalá, nejlepší, nejkrásnější, je to moc příjemný pocit, a zrovna teď to opravdu potřebuji.

No, snad jsem na nic nezapomněla. Mějte se krásně:)...

XOXO

Jídelníček 2.10.17

4. října 2017 v 11:18 | Lexi |  Jídelníček.
Snídaně: pudink (236 kcal)
Svačina: káva s mlékem (47 kcal)
Oběd: pudink, pepsi max (121 kcal)
Svačina: free style chlebíčky, cottage light (171 kcal)
Večeře: maso se zeleninou (156 kcal)

Celkem: 731 kcal

Activity
Posilování s vlastní vahou (132 kcal)

Ranní váha 55,3 kg.

Už začala škola, tak jsem zpátky. Dneska přijede J., takže vás obíhat asi nestihnu, ale zítra to zvládnu v nudné pětihodinovce.
Dovezla jsem si osobní váhu, takže se budu vážit, a taky krejčovský metr, takže se budu měřit.
Mám teď docela problém s b/p. Tenhle víkend byla velká krize. Můj trávící trakt prošel očistcem, peklem, očistcem a nakonec se snad vrátil zpátky na zem. Do normálu rozhodně ne.
Mimo depku se mi taky vysrává střevo. Doslova. Vypadává mi ven. S tím mě na pohotovosti doktor poslal do prdele, že je to pro akutní případy. Lovely. Pak krom oparů a slabé imunity celkově mám docela problém se spánkem. Taky krámy; dostala jsem je v sobotu dopoledne a k večeru jsem skoro špinila. Je úterý, a já pomalu nevím o tom, že mám krámy. Takže s tím zdravím trochu nic moc, ale snažím se to brát pozitivně a beru doplňky stravy.
Takže kočky, kdo v tom nejste až po uši, nepouštějte se do toho, nebo upusťte. Tohle není moc dobrý. Depka je z toho asi nejhorší, ten pocit beznaděje, že už to nikdy nebude dobrý, že nemám prachy, protože furt utrácím za b/p... zrovna teď je mi fajn, protože včerejší jídelníček (tedy 2.10.) se vydařil a necítím se ani nijak přeplněná.
Holky, nedělejte to. Není to moje volba, nejde mi se opravit a nastavit na normální fungování, nejde jeden den nemyslet na to, že chci jíst, přežrat se, pak blít, nebo že jsem tlustá, nebo kdy dosáhnu na svojí vysněnou váhu. Kdy přijde doba, kdy se sebou budu konečně spokojená. Šlapu jednou nohou do hrobu. Pokud můžete, zastavte to teď.
xo
lexi

Jídelníčky 5.-9.9.17 + bodycheck

10. září 2017 v 13:29 | Lexi |  Jídelníček.
Jídelníček 5.9.2017
Snídaně: pudink (81 kcal)
Svačina: monster (9 kcal)
Oběd: kuřecí směs, rýže (277 kcal)
Svačina: kafe (36 kcal)
Večeře: pudink, cuketové lasagne (652 kcal)

Celkem: 1054 kcal

Večeři jsem hodně posrala.

Another stupid story.

5. září 2017 v 4:36 | Lexi |  Diary.
Ahojte,
dneska jsem nějak dostala chuť napsat. Pořád platí to, že až začne škola, tak jsem tu, jak na koni... jak jsem psala v předchozím článku s mírami.
Právě jsem skončila s uklízením a cvičením. Respektive, odjel mi borec, dala jsem b/p, pak jsem začala umývat nádobí, dala si lax, a nakonec cítila brutální potřebu cvičit, takže teď tu sedím, ve čtyři ráno, a hodlám jít teprve spát. Okolo poledne bych měla jet zpět domů. Chtěla jsem sice už dopoledne, ale vzhledem k tomu, že budu řídit, tak asi ne. Možná neusnu teď, a pojedu hned... ale ne, asi jsem na to dost unavená. Musím si dát rest.

To nic nemění na tom, že mám po cestě fast foody a kfc. Plus nutkavou potřebu se toho nažrat, jak to největší prase.

A to mi váha zrovna klesla na 56,1 kg opět.

Nevím, tyhlety chutě teď mám hlavně díky krámům. Což mi připomíná, že musím za gyndařem... takže bych vlastně měla asi vyrazit fakt nějak zavčas. Achjo...

Cvičím furt to samý. Jill.

Pokud chcete vědět, co žeru, že mi ta váha jde dolů, vypíšu pár ukázkových dní. Teď si kalorie moc nepočítám, díky tomu, jaký jsem o tom měla přehled na střední, tak vím, že se vždycky vlezu.

Den X.
Snídaně: pudink, káva s mlékem (197 kcal)
Svačina: --
Oběd: káva s mlékem
Svačina: --
Večeře: kuřecí plátek, rohlík (271 kcal)

Den XY.
Snídaně: pudink, káva s mlékem (197 kcal)
Svačina: --
Oběd: --
Svačina: --
Večeře: půlka pizzy (tady jsem to přepískla) (688 kcal)

Den XYZ.
Snídaně: pudink (102 kcal)
Svačina: --
Oběd: --
Svačina: --
Večeře: pudink (100 kcal)

Co se cvičení týče... takhle jím většinou, když jsem s tím klukem, protože on jídlo neřeší, a nají se, až když má hlad. Což moc nebývá. Pak se nají třeba v jedenáct v noci, což už já ne, takže jím jen dvakrát za den obvykle. No, a to cvičení - sice, když jsem s ním, tak necvičím Jill, ani nic podobnýho, ale hodně šukáme. Snažím se, abych taky něco spálila (asi prostě mentální deformace?), takže těch 100 - 200 kcal vydám snad.

Už to na mě padá, ale třeba vás ještě nějak oběhnu.

Mějte se krásně...

XX


Kam dál