Long time no see.

Neděle v 12:38 | Me. |  Diary.
Zdravím krásky,
hodně se toho událo. Myslím, že stejně nikdo na můj blog nechodí už dávno, ale to nevadí, aspoň to tu budu mít já.
Nicméně, stalo se šíleně moc věcí. Koukám, poslední příspěvek v říjnu.

Jde o to, moje kamarádky tenhle blog objevily, takže se nedalo sem chodit. Teď už jsem na tom trochu jinak, takže to obnovuji.

V zimě jsem skoro umřela. Nebudu to zaobalovat, fakt jsem byla skoro tuhá, a taky jsem si to moc přála. Měla jsemsice 52 kg, tzn BMI nějak 16,5, 17, ale srdce mi bušilo, když jsem vstala, takže jsem prakticky jen ležela. Odcházelo mi tělo. Taky jsem kvůli tomu ani nemohla do školy, nedodělala zkoušky, a skončila. Ve třeťáku.

Byla jsem na plastice nosu. Byl to začátek dubna. Jsem teď moc spokojená, nevracela bych to, přestože když jsem se upravila, ten předchozí nosík taky vypadal dobře.

Když jsem byla na Majálesu v květnu cca, potkali jsme se tam s přáteli od J. Ptali se ho, prý "Co jí je? Jí vůbec?". Můj vzhled byl všechno a zároveň nic, jediná uchopitelná věc v mém životě, jediná věc, kterou jsem řídila sama. Zároveň jakési potrestání. Měla jsem to a zároveň neměla pod kontrolou. Hodně jsem se řezala. Mám doteď jizvy na nohách. Občas se za to stydím, je to hodně čerstvá záležitost, koneckonců, necelý měsíc, dva, co jím takhle líp, a pořád to ve mně je. Hodně. Občas mě až překvapuje, jak moc. Ale je to mojí součástí.

Velkým mezníkem bych asi zvolila i potrat. Otěhotněla jsem, přítel mi říkal, jak moc to chce. Jenomže je to taky dítě, takže jakmile jsem mu to řekla, byl v šoku. A najednou si začal uvědomovat ty důležité věci, ty, které jsem myslela, že promyšlené má, o kterých jsem myslela, že ví, nad kterýma uvažoval. Ale ne. Chtěla jsem si to nechat, já jo. Ale kdybych to rvala na silu, nebyli bychom spokojení ani jeden, a dítě pravděpodobně taky ne. Takže jsem šla na potrat.

Teď chodím do práce, trochu nabírám, ale spíš jím prostě zdravěji a obyč porce. Pořád sem tam zvracím, ale málo. Nejím sladké, to si netroufnu, ani jiné nezdravé jídlo. Pořád žeru pudinky. Začala jsem i cvičit.

Pořídila jsem si psa, Huskyho. Je to můj miláček. Bydlíme teď s přítelem u mě na chatě, skvělé i pro nás i pro psisko.

Auto jsem konečně vrátila, cítím se čím dál tím víc svobodněji. Ještě s tou prací, už jen mít své bydlení. A na tom se pracuje.

S J. je to ale dobré. Dlouho jsem mu potrat zazlívala, ale to bylo kvůli mně. Bylo to ve finále mé rozhodnutí. On dělá, co mi na očích vidí. Kupuje mi, co může, dává mi, co může a co potřebuju. Jsem pro něj opravdu láska, to jsem ještě nikdy nezažila. V telefonu mě má jako 'Bohyně', pořád mě ujišťuje, jak jsem dokonalá, nejlepší, nejkrásnější, je to moc příjemný pocit, a zrovna teď to opravdu potřebuji.

No, snad jsem na nic nezapomněla. Mějte se krásně:)...

XOXO
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mdln mdln | Web | Neděle v 22:10 | Reagovat

:-* drž se krásko, je fajn, že jsi o sobě dala vědět :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama